První zářijový víkend jsme si opět užili. Já
jsem přes týden chodila na jeden pohovor za druhým, význam to však mělo jen
takovej, že jsem byla čím dál tím otrávenější. Poslala jsem asi milion CV,
obešla všechny restaurace a kavárny v okolí a dokonce jsem si začala dělat
certifikát, který tu musí každá servírka (barman, vyhazovač apod.) mít. Jedná
se o online test, ve kterém prověřují vaše znalosti z cca 300 stránkové
brožurky, která je plná různých pravidel a pouček - jak poznám, že zákazník
začíná být opilý, kdy mu ještě můžu nalít, kdo platí odvoz ožralého, kdy ho
musím bezpečně převést přes silnici apod. Vlastně se tu pije na zodpovědnost dané
obsluhy. Sami v podniku ani nerozhodujete, jestli to další pivo ještě ustojíte
- tady na to mají tabulky. Každopádně certifikát jsem si mohla strčit kam jsem
chtěla, bez kanadské zkušenosti v hospodě mi stejně byl na dvě věci. Jak mi
řekla manažerka jedné hospody, je to odlišná kultura, jinak se tu pije a tudíž
i obsluhuje (prd, pijou leda míň, k pivu donesete nachos nebo hamburger, prostě žádná věda). Po všech těch
pohovorech jsem měla všeho dost a na pondělí jsem si domluvila jinou práci - úklid domácností za 14
dolarů na hodinu. Ne že by se mi nelíbila skutečnost, že si mě vlastně Tom
vydržuje, ale začla jsem se doma nudit... Tom už dva týdny pracoval ve skladu,
tak mi to spaní do jedenácti začalo připadat trapný.
Na sobotu jsme byli domluvení na rafty.
Sešlo se nás nakonec pět (my dva, Korejka, Mexičan a Venezuelec). My, slušně
vychovaní z Česka, jsme vzali pivo a vyrazili jsme. Bylo asi 28 stupňů a jasno,
takže by to bez příjmu tekutin ani nešlo. Když jsme vytáhli první škopek, ti
tři se začli divoce rozhlížet okolo, jestli je náhodou nesleduje policie nebo
někdo jinej, kdo by tuto nekalost nahlásil a spravedlivě potrestal. Jako vážně,
oni jsou tu tak zblblí, že se bojí pít alkohol i na široké řece uprostřed
přírody. Netrvalo to však dlouho - po prvním opatrném loku se nečekaně nic nestalo,
nikde se neobjevil člun se strážci zákona a chlapci se začli vybarvovat. Do půl
hodiny zásoby padly. Tímto bych popis soboty ukončila, kromě zjištění, že
někteří lidé nejsou ani po několika hodinách schopni pochopit, jak se
kormidluje loď a že po proudu nepoplujete, pokud budete pádlem zabírat zezadu dopředu, se toho moc nestalo. Šťastně jsme dojeli do centra Calgary, spálili si letos asi naposled čumáky a vyřízení večer padli do postele.
V neděli na mě šel Tom vydělávat, tak jsem
nelenila, domluvila se s dalšími Čechy a vyrazili jsme do hor do Kananaskis.
Byli jsme připraveni na to, že potkáme medvěda, protože stezka, kterou jsme
šli, byla otevřená teprve dva týdny (předtím kvůli vysokému nebezpečí nebyl
vstup povolen). Hned prozradím, že se nám všichni medvědi nejspíš klidili z
cesty. Neviděli jsme ani jednoho, ale tady v Kanadě je to jen otázka času. Zato
jsme měli štěstí a potkali jsme losici a mládětem, sviště, sysly, chipmunky...
Ona ta příroda je tady fakt úžasná! A hlavně lehce dostupná, sednete do auta a
za hodinu jste v horách, kde nepotkáte celý den živou duši. Z potoků se dá pít,
prostě bomba!Cesta k Chester lake krásně utíkala, za šest hodin jsme potkali jen pár lidí, všude okolo jen lesy a hory, úplné ticho a pohodička. Zjistila jsem, že jsem docela podělaná, protože jsme se drápali po strmých svazích se zbytky sněhu, pod nohama štěrk, který klouzal... Až nahoře jsme si uvědomili, že dolů to bude ještě větší jízda. Ale za ten pocit na vrcholu a za ten výhled to určitě stálo. Cesta zpět k autu tak nějak neutíkala, já osobně jsem promýšlela každý krok, protože by se další den do práce nastupovalo fakt blbě se zlomenou nohou. Jenže to dilema - koukat pod nohy nebo kolem sebe - by někteří z vás jistě označili za nihilema (pro neznalé - neřešitelný problém, kdy výběr kterékoli z variant je špatný). Večer jsme si u řeky ugrilovali maso a dali pivo (včetně řidiče - v Kanadě platí tolerance alkoholu v krvi, údajně tak dvě piva) a i když se nám vůbec nechtělo, rozjeli jsme se zpátky do města.
Pondělí pro mě znamenalo první pracovní den. Podle předpovědi počasí mělo sněžit, jenže věřte tomu, když jste v Kanadě zatím chvilku a předešlý den jste měli skoro 30 stupňů. Jenže oni nelhali. Sníh se začal sypat hned ráno a vydrželo to až do večera, kdy jsem se vracela z práce (o té se rozepíšu v dalším článku). Doma bylo asi 14 stupňů - tak nějak nám ještě nejelo topení, protože ani místní nečekali mrazy a to bílé svinstvo tak brzo. S Tomem jsme radši hned vypadli do malého parku za barák, pěkně si postavit sněhuláka - kdy jindy se nám to v září poštěstí? Půlka města byla bez proudu, všude popadané stromy, ale mělo to svoje kouzlo.
Ještě přidám historku z úterý, mohla by se jmenovat třeba "Jak z nás málem byli bezdomovci". Přijdu si tak domů z práce, s Tomem si uvaříme večeři... a najednou si nás Slováci volají na kobereček (což už tu párkrát bylo, mají asi trochu pocit, že nás musí vychovávat, ale my se nedáme!). Kvůli alarmu se u nás v pokoji byla podívat paní domácí (tu babu jedovatou jsem v životě neviděla, údajně je to Arabka, která v okolí vlastní a spravuje několik bytovek). Viděla tu plechovky od piva (které se tu třídí a jsou zálohované, takže jsme je hned nevyhazovali do koše) a udělala z toho strašnou aféru. Slovák nám dal do ruky jen vytisknutý mail, ve kterém stálo, že se do dvou týdnů máme vystěhovat, protože nás tu paní nechce. Proč? To nevíme, ale nejspíš kvůli alkoholu. Když si s ní chtěl jít promluvit Tom, tak se mu dostalo odpovědi, že by s námi stejně mluvit nechtěla. Takže tu Česko reprezentujeme vyloženě skvěle! Jsme zhýralí opilci, kteří neumí ani schovat plechovky od piva (bylo nám řečeno, že Kanaďani alkohol schovávají a že se na veřejnosti prezentují jako vzorní abstinenti). Vše ale z nějakého opět nepochopitelného důvodu dopadlo dobře. Od toho dne jsme o alkoholu ani o stěhování neslyšeli, jako kdyby se nic nestalo. Plechovky necháváme pěkně na očích dál. Ať si paní klidně nabídne :).
Poslední dva obrázky jsou jen pro ukázku - na zastávkách MHD mají vyhřívané budky, což plno lidí v zimě určitě ocení. Když jsem to v září objevila, tak jsem se vevnitř zatím krčila sama, protože pro místní je teplota -2°C ještě na sandále, ale brzo se tam nebude dát hnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat